Publikováno: 14.4.2021
12. duben je den významný, a ne že ne. Toho dne v roce 1961 celý svět slyšel tu zprávu TASSu, celý svět zanechal hovoru. Celý svět vyskočil od rozhlasu a zvedl pohledy nahoru. V ten den vylétl první člověk do kosmu a co víc, on se i vrátil, takže to onen TASS mohl konečně veřejně vyhlásit. Ne, že by to nebylo zajímavé, leč děly se i jiné věci. Třeba v onen stejný den oslavil svých divukrásných devatenáct let Miki Ryvola a Karel Kryl už si mohl oficiálně udělat řidičák na motocykl a traktor. S Jurijem Alexejevičem jsem se nesetkal nikdy, s Karlem Krylem pouze letmo na festivalu v Sušici, ale s Mikim jsem si to vynahradil měrou vrchovatou. I když bych se byl nevzpěčoval míře ještě vrchovatější.
Ale člověk nemá bejt neskromnej, koneckoncůch byla to i moje vina, že jsem jeden čas ten Hazard zanedbával, přestože jsem si uvědomoval, kolik lidí by dalo jánevimco za to, aby tam mohlo jet, a já blb jsem kolikrát mohl a nejel. Ale to tak život občas přinese a zase to bylo částečně vyvážený tou spoustou koncertů ať už s Mikim a Jimem, nebo s Mikim a kompletními Nezmary. Rozhodně je na co vzpomínat, já Mikimu přeju zdraví a dobrou mysl, že ho máme rádi to ví dávno, ale klidně mu to zopakuju do vočí a ze svého archivu vám nabídnu nějakou tiskovinu, která vyšla u příležitosti natočení nezmarské společné desky s Mikim někdy okolo roku 2004.
Váš P. Z. 🐇
P.S. Všimněte si, že se vůbec nezmiňuju o covidu a naší vládě. Jedno mě totiž sere víc než druhý!
*********************
Miki Ryvola a Nezmaři
Tenhle hudebně – milostný románek začal někdy v roce 1982, kdy jsme se poprvé vydali do Mekky trampingu, na pověstný Fort Hazard, kam tehdy jezdilo pár našich kamarádů, kteří se s osadníky Zlatého klíče znali.
Místo samo bylo opředeno pověstí doupěte neřesti a tak jsme se tam vydali plni dychtivého mladického očekávání. Výsledkem jsme byli poměrně zklamáni, zejména co se neřesti týkalo, ale to bylo bohatě vynahrazeno po hudební stránce, protože jsme si s Mikim vyloženě padli do ucha. Miki pro nás napsal pár písniček a my jsme zjistili – a on vlastně taky – že to je to „vono“. Po čase jsme začali veřejně hrát v sestavě Miki, Jim a Zajda, protože Hoboes tou dobou nějak přestávali fungovat a Miki nechtěl, jsa pekelnej trémista, hrát sám. Nezmaři samozřejmě fungovali nezávisle na tomto sdružení a tu a tam jsme se potkali na pódiu všichni. Nejhezčí koncert Mikiho tria byl v Litvínově 17.listopadu 1989 v Docela malém divadle.
Když jsme ale takto svrhli bolševický režim, Miki se stáhnul do ústraní, vybudoval si keramickou dílničku, začal se ukájet hnětením keramických kompozic a na hudbu zanevřel. Dalo nám hodně práce vylákat ho z jeho keramické nory zpět do světel reflektorů, ale nakonec se to, tuším v roce 1999 v Telči, povedlo. Sám legenda byl velice překvapen, s jakým, nebojím se říci nadšením publikum všech generací přivítalo jeho comeback.
Co se týče společných projektů hmatatelného charakteru, tak to byla začátkem 90. let deska „Bedna vod whisky“, kterou jsme společně natočili ve studiu tehdy ještě Československého rozhlasu v Č. Budějovicích pod režijním vedením Mikuláše Malhockého, o něco později jsme se podíleli na natáčení výběru „Nejlepší ryvolovky“ a konečně začátkem nového milénia jsme natočili desku s názvem „Písně Wabiho a Mikiho“, kde najdete – jak už název napovídá – písně Wabiho a Mikiho. Patrně to nebyl poslední počin a zatím, co usilovně přemýšlíme jaké klenoty z bohaté šperkovnice obou bratří vybrat na volné pokračování „Písní Wabiho a Mikiho“, objíždíme republiku i mírné zahraničí se společným pořadem, kde můžete slyšet Nezmary hrát a zpívat písničky z nezmarské nové desky „…než tóny doznějí,“ Mikiho zahrát a zazpívat sólově, Mikiho zazpívat a zahrát s Nezmary, Nezmary zahrát a zazpívat Mikiho písničky, Nezmary a Mikiho zahrát a zazpívat Wabiho písničky a představit si Wabiho, jak se tam nahoře chechtá, s kýmže se to ten jeho brácha dal do holportu. A tak vám přeju za Mikiho i za Nezmary veselé poslouchání.
Váš Pavel Zajíc 🐇