Publikováno: 23.11.2020
Vážení přátelé, co to jsou dva roky v životě lidském? Někdo, zejména ten co plnil „nejčestnější občanskou povinnost“ v dobách socialismu, bude právem tvrdit, že je to doba k nepřežití. Někdo, komu je třeba tolik let jako jako mě, tak zase ví, že dva roky nejsou skoro nic a váhá, jestli se nějaká, byť pro něj významná událost stala před dvěma, třemi či čtyřmi roky. (Obvykle to bývá let tak pět až šest). Zkrátka čas je pojem velice relativní a to už můžete pozorovat i na videu, které vzniklo právě před oněma dvěma roky při příležitosti oslav čtyřicátého výročí kapel Cop a Nezmaři.
Za ty dva roky se stala spousta věcí, jak v životech osobních, tak v dění společenském. Sotva můžete dnes vidět Nezmary a Cop ve vyprodané Lucerně. Ne, že by nechtěli Cop, Nezmaři, diváci nebo Lucerna. Chtěli a moc! Ale… Strach, který do lidí hustí média po koňských dávkách tomu prostřednictvím „ moudrých hlav“ zabránil, a nikdo bohužel neví, jak dlouho tohle, pro mnohé likvidační šílenství, bude společnost dusit. Také momentka, kdy Vince dává do hlediště kolovat láhev piva, je dneska těžko zopakovatelná. A pokleknutí na pódiu v podání Copu už také dneska nevyjadřuje úctu k divákům, jako před dvěma lety, ale strach, že vás nějaký idiot osolí, že nevyznáváte prapodivné hnutí BML, jež si zasluhuje všechno možné kromě té úcty.
A tak jediné, co se po dlouhá léta nemění je zákulisí slavné Lucerny, srovnatelné s pajzlem IV. cenové skupiny a chuť obou kapel hrát a dělit se o štěstí na pódiu se svými diváky. Dva roky! Blbý dva roky a co všechno se může stát! Přátelé a kamarádi nepropadejte tumpachu, nenechte si kálet na hlavu a věřme všichni společně, že lidský rozum se z té hromady hoven včas vyhrabe, že kšeftaři se strachem dostanou, co si zaslouží a že ve světě zase zavládne nějaký snesitelný řád, ve kterém se budeme moci scházet beze strachu a s těšením se jeden na druhého. Na shledanou v lepších časech!
Pavel Zajíc 
