Publikováno 22.2.2023
Tak Nezmarům bylo 3.víkend v lednu pětačtyřicet….no, letí to pekelně. Mám je hluboko pod kůží už od roku 1982. To jsem je viděl a slyšel, prvně. Bylo to v muzikantský šatně kulturáku v Pardubicích na dvacetinách Stopy a jak bych to napsal nejpřesnějc…byla to rána do palice a já, ač s muzikantským genem po tátovi jsem si poprvé uvědomil, že přesně todle chci dělat. Proč to byl takovej zásek? Ze dvou důvodů: Byla v tom OBROVSKÁ, ale fakt obrovská energie a neuvěřitelně civilní zpívání s nádhernejma vokálama. Iveta, nádherná, mladá holka, zpívala tak, jak do tý doby žádná zpěvačka, kterou jsem naživo slyšel a Tonda byl pro mě, třináctiletýho kluka, Bůh. No prostě, pro mě osobně určující zážitek na dlouhý léta.
No a pak to šlo dál. Byl jsem vlastně, kromě 10.narozenin, na všech jejich kulatých a půlkulatých oslavách. Jak jsem se tam dostal? Nezmaři totiž rádi a často i mimo koncerty, jezdili do Chebu. Byla tady parta lidí, v čele s mým tátou, v který jim bylo dobře. Určitě měli takovejch destinací víc, ale asi by mi dosvědčili, že Cheb byl jeden z nejsrdcovějších. Legendární byly flámy u Sedláčků a pamatuju si, že jsem z jednoho takovýho dva dny po sobě odešel ráno do práce, po práci se zase vracel a furt se hrálo. Přísahám. Kdo nezažil folkový flámy v osmdesátkách, nepochopí. V oblaku kouře se vystřídali všechny emoce, pláč z dojetí střídaly salvy smíchu a všichni jsme byli vobalený husí kůží.
Nezmaři nikdy nebudou zmiňovaný jako umělecky přelomová kapela, přesto pro mě přelomový byli. Svým obrovským drajvem, na kterej žádný tabulky nejsou a svým naprosto nezaměnitelným humorem. Od úplnýho začátku měli v Jimovi skvělýho konferenciéra. Sakra, kde se to naučil? Už v tom 82. byl stejně suverénní jako dneska. Tonda je přírodní talent, kterej vždycky neomylně věděl kam patří i když ho vábili jiní. A Zajdovo humor? Ne-na-po-do-bi-tel-nej. Nezmaři měli hned od začátku skvěle vystavěný, vygradovaný koncerty, s různejma předělama ve formě scének. Zajdovo a Jimovo humor je celým koncertem nabytej a hrozně uvolňující. Naučili mě, že se člověk na pódiu nemá prožívat, že má bejt přirozenej.
Jeden příklad o nich asi řekne víc: Jim nám domluvil, že je budeme předskakovat v Mecce folkový muziky na Prázdninách v Telči na nádvoří zámku. Kdo zná, ví… Bylo asi minutu do našeho odchodu do jámy lvové, tak tam tak nervózně přecházím a Tonda mi říká “Co je Bígo, máš trému?” “Mám, jako svině” Tonda ukázal k publiku “Podívej se na ty lidi, tady Ti dycky pomůžou” a do toho Zajíc “Ty máš trému? Zbytečný, stejně to poserete”. 😀😀😀
Tak todle, a nejen todle!!!, jsou Nezmaři. Dneska je pánská části kapely dávno v důchodovým věku, ale jsou to furt stejný volové. A to je na nich to úplně nejhezčí. Nikdy se nebrali vážně.
Každá kapela na světě má svůj peak, nikdo nevydrží na vrcholu svý umělecký tvorby věčně, přesto mě Nezmaři i po těch 45 letech pořád baví. Je to totiž záruka skvělýho koncertu, z kterýho trčí člověčina, u kterýho se nasmějete a třeba si i popláčete. Tak neváhejte a doražte.
Michal Bydžovský